Vysvobození prokletého psa u pivovaru ve Stráži nad Nežárkou
Praprababička strážského kronikáře Bohdana Strusky narozená někdy koncem 18. století vzpomínala, jak lidé v dřívějších časech vídávali u dveří panského špýcharu sedět velkého černého psa, když šel měsíc nahoru. Na nikoho neštěkal, jen oči mu světélkovaly a tak se mu každý raději vyhnul. O podivném zvířeti se totiž vyprávěla následující pověst.
Kdysi dávno prý zámecký správce dřel lidi z kůže a všichni ho za to proklínali. Dokonce ani při výlovech panských rybníků nenechal chudé na rybičkách paběrkovat. Jednou, když se vracel z výlovu, splašili se mu koně a srazili povoz do příkopu. Správce si při pádu zlomil vaz, ale nikdo ho nelitoval. Dokonce se říkalo, že mu krkem zakroutil čert. Vydřiduch byl ale potrestán jinak. Proměněn ve psa musel i po své smrti dál hlídat na panském.
Jednou se v pivovaru veselil jakýsi občan ze sousední vesnice a vypotácel se ven až těsně před půlnocí. Když před sýpkou uviděl psa, beze strachu k němu přistoupil, protože netušil, co si o něm povídají místní. Pohladil zvíře po hlavě a pravil: "Copak tu děláš psíčku? Hlídáš obilí? To jsi ale hodný, tak pěkně hlídej." A znovu ho pohladil. "Zaplať ti pánbů," odvětil mu vděčně pes. "Na tebe tu čekám sto let. Za živa mě každý proklínal a tak jsem tu čekal na vysvobození. Zaplať ti pánbů...," slyšel ještě venkovan, zatímco se přízrak černého psiska rozplýval. Chlápkovi se postavily vlasy na hlavě a upaloval zpátky do pivovaru, jako kdyby mu za patami hořelo. Přesvědčil tam kumpány, aby s ním šli ven, ale po mluvícím psu už nebylo vidu ani slechu. Od té doby zakletého správce nikdo víckrát nespatřil.